Chemopetrol |
|
|
| [ O společnosti ] |
|
|
Emise znečišťujících látek ze zdrojů znečištění společnosti lze rozdělit na emise základních škodlivin emitovaných zejména ze spalovacích procesů (SO2, NOX, CO, tuhé látky) a emise specifické pro petrochemickou a agrochemickou výrobu (uhlovodíky, čpavek, sirovodík, pachové látky).
Rozhodující část škodlivin byla emitována ze dvou tepláren spalující hnědé uhlí - z tepláren T 200 a T 700. Koncentrace vypouštěných látek z obou tepláren se dostaly pod úroveň stanovených emisních limitu. Obě teplárny jsou rovněž připraveny plnit emisní limity dané evropskými normami. Kontrola dodržování emisních limitů je zajišťována kontinuálním měřením. V roce 2000 došlo ve srovnání s rokem 1991 v obou teplárnách ke snížení emisí tuhých látek o více než 99 %, emisí oxidu siřičitého o 90 % a oxidů dusíku o 66 %.
Hlavními zdroji emisí uhlovodíků jsou zejména plnicí a stáčecí stanice a skladovací zásobníky. V menší míře se podílí na emisích uhlovodíků i zařízení pro čištění odpadních vod. V roce 1999 byla ve výrobně etylbenzenu zprovozněna jednotka CATOX firmy Haldor Topsoe pro katalytické spalování odpadních plynů, převážně etylbenzenu, benzenu a dalších uhlovodíku. Na jednotku jsou sváděny odpadní plyny ze skladovacích zásobníku, plnicích stanic, jímky odpadních vod a dalších zdrojů výrobny. Dosažení garantované účinnosti spalování benzenu a uhlovodíků bylo v roce 1999 a 2000 ověřeno opakovaným jednorázovým měřením. Realizovaná opatření se projevila i ve zlepšení pracovního prostředí na daném pracovišti. Od 1.1.2002 zajišťuje provoz výrobní jednotky etylbenzenu KAUČUK, a.s. Kralupy nad Vltavou. Pro snížení emisí benzenu a dalších uhlovodíků z expedičních tanků a plnicí stanice benzenu bylo v závěru roku 1999 zprovozněno propojení expedičních tanků s plnicí stanicí, sběr odpadních plynů a následná termická likvidace v pyrotolové peci. Dosažení emisních limitů benzenu bylo v roce 1999 a 2000 ověřeno jednorázovým měřením. Ke snížení emisí uhlovodíků do ovzduší ve výrobně oxoalkoholu došlo propojením parních prostorů zásobníku a spalováním přebytku odpadních plynů na havarijní pochodni.
Škodlivinou specifickou pro oblast agrochemické výroby je čpavek. Prakticky jediným významným zdrojem emisí čpavku je výrobna močoviny. Hlavní opatření vedoucí ke snížení emisí čpavku ve výrobně močoviny byla realizována v průběhu let 1994 až 1996. Realizací opatření došlo v roce 1996 k poklesu emisí čpavku proti roku 1992 téměř o 90 %. V průběhu roku 2000 byla realizována poslední opatření ke snížení emisí čpavku.
Pro snížení emisí sirovodíku z výrobny zplynování mazutu, jako jediného významnějšího zdroje sirovodíku v Chemopetrolu, byla v roce 1999 provedena rekonstrukce provozního souboru vypírky sirovodíku, spojená s náhradou stávajícího vypíracího roztoku (alkazid) účinnějším vypíracím médiem (MDEA). Cílem bylo zvýšit účinnost vypírání sirovodíku. Snížení emisí sirovodíku pod zákonem stanovený emisní limit bylo ověřeno jednorázovým měřením. Realizací technických opatření došlo v roce 2000 k poklesu emisí sirovodíku proti roku 1992 o 94 %. Od 2. poloviny roku 2000 jsou výstupní koncentrace sirovodíku sledovány kontinuálním měřením. Zvolené řešení, založené na principu čistší produkce, bylo zvoleno jako ekonomicky i ekologicky efektivnější ve srovnání s instalací koncového čištění.
Tato zařízení jsou nezbytnou bezpečnostní součástí některých výroben, ve kterých je potřeba zajistit bezpečné uvolňování zejména uhlovodíkových plynů. Tyto plyny jsou vedeny do speciálního zařízení (fakle, fléra), kde se bezpečným způsobem zneškodní spálením. Zařízením tohoto typu jsou vybaveny všechny petrochemické výrobny na celém světě. Havarijní pochodeň, ačkoliv trvale neprovozuje, musí být neustále v provozní pohotovosti zajištěné provozováním stabilizačních hořáku a trvalou pohotovostní dodávkou páry pro zajištění bezdýmého spalování. K jejímu využívání dochází při vzniku havarijní situace, kdy je potřeba neprodleně uvolnit tlak ve výrobním zařízení a dále při provozních operacích jako je odstavování zařízení do opravy a jeho opětovné uvádění do provozu. Plamen havarijní pochodně je viditelný na velkou vzdálenost a často je s tímto efektem spojováno nepodložené významné znečištění ovzduší. Ve skutečnosti je příspěvek provozování havarijní pochodně za kontrolovaných podmínek nepříliš významný. Minimálního dopadu na kvalitu ovzduší je dosahováno speciálně konstruovaným hořákem havarijní pochodně, který umožňuje dosáhnout vysoké účinnosti spalování 98 - 99,8 %. Minimální dopad na kvalitu ovzduší byl ověřen měřením mobilní monitorovací laboratoře Horiba. Provoz havarijních pochodní, zejména při jejich využití v rámci havarijních situací, je vysoce ekonomicky náročný, protože jsou spalovány produkty, které by jinak mohly být komerčně velice dobře zhodnoceny. Ztráty vzniklé spalováním produktu představují milionové částky, a je tudíž zřejmá snaha společnosti toto spalování maximálně zkracovat.
Emise znečišťujících látek do ovzduší jsou zjišťovány jednorázovými měřeními prováděnými autorizovanými laboratořemi, pravidelnými odběry a rozbory vzorků laboratořemi společnosti a provozem zařízení pro kontinuální měření, instalovanými na vybraných zdrojích znečištění ovzduší (teplárna T 700 a T 200, etylenová jednotka, výrobna zplynování mazutu a výrobna katalyzátoru). Vývoj emisí základních znečišťujících látek v letech 1989 - 2001 uvádí graf. Kontrola imisního zatížení na rozhraní pracovního a komunálního prostředí na tzv. hranici pásma hygienické ochrany je zabezpečována mobilní monitorovací laboratoří HORIBA. V závěru roku 1999 došlo se souhlasem okresního hygienika ke změně provozu této laboratoře z kontinuálního měření pouze na denní směny. Hlavním důvodem změny provozu laboratoře byl obrovský pokles emisí ze zdrojů znečištění ovzduší Chemopetrolu, spojený s významným poklesem imisního zatížení sledované oblasti. V roce 2001 byla laboratoř bezúplatně zapůjčena Ekologickému centru pro Krušnohoří zřízenému při Výzkumném ústavu pro hnědé uhlí, a.s. Most. Laborotoř zajišťuje monitorování kvality ovzduši v přilehlém regionu.
Zdroj: www.chemopetrol.cz