Rekultivace

Kontakt na specialisty

Tvorbou studií a koncepcí revitalizace posttěžební krajiny, komplexním mapováním výsypkových lokalit, tvorbou optimální metodiky rekultivace apod. se zabývá Odbor Technologické procesy a diagnostika Výzkumného ústavu pro hnědé uhlí a.s.

Historie rekultivací na Mostecku

[ Předválečné období ] [ Poválečné období a 50. léta ] [ 60. léta ][ 70. a 80. léta ] [ 90. léta ][ Shrnutí ]

Předválečné období

Císařským patentem z 23. 5. 1854 byl v říšském zákoníku z roku 1854 pod č. 146 vydán Obecný horní zákon. Tato rozsáhlá právní norma podrobně upravovala celý komplex zákonných podmínek kutání, mezi kterými byly zařazeny i vztahy těžařů k pozemkům. Týkaly se nejen problematiky postoupení pozemků, ale i náhrad důlních škod. Tento zákon již ukládal, aby těžbou postižené pozemky "byly vráceny svému původnímu účelu".

Pokus o prohloubení a upřesnění této povinnosti vydáním zákona o rekultivaci, který byl připraven již roku 1892 pro říšskou radu ve Vídni, neuspěl. Bouřlivá situace však vedla k tomu, že v roce 1908 byla z podnětu zemské zemědělské rady ustavena v Duchcově rekultivační expozitura. Ta již v roce 1910 zorganizovala první rekultivační konferenci, na které bylo konstatováno, že v okresech Duchcov, Most a Chomutov bylo do konce roku 1909 narušeno důlní činností, tehdy téměř výhradně hlubinnou, 6 173 hektarů. V této době bylo již v severozápadních Čechách zrekultivováno 448 hektarů, jejichž rekultivaci na ploše 116 hektarů provedly (zřejmě na vykoupených pozemcích) doly a výměru 332 hektarů zrekultivovali ostatní zájemci, pravděpodobně vlastníci pozemků.

S těžbou během meziválečného období narůstala devastace krajiny, která se projevovala stále zřetelnějšími ekologickými i sociálními důsledky. Volání po rekultivaci nabývalo společenských rozměrů. Severočeský poslanec Národního shromáždění Josef Lanc např. v parlamentu roku 1928 v těchto souvislostech předkládal návrh na zřízení fondu pro rekultivaci dolováním dotčených pozemků, který po prvním neúspěchu obnovoval ve dnech známé mostecké stávky. Neuspěl však ani podruhé.

Statistika Spolku pro zájmy hornictví v severozápadních Čechách uvádí, že v roce 1929 bylo v tomto revíru 3 372 hektarů pozemků úplně zdevastovaných a od roku 1909 přibylo 921 hektarů zrekultivovaných území. To znamená, že zde do roku 1929 bylo zrekultivováno 1 369 hektarů - z toho doly upravily 759 hektarů a ostatní nájemci 610 hektarů.

V lednu 1932 pak agrární senátoři Donát, Vraný, Sáblík a Šrobár předkládají iniciativnímu výboru senátu Národního shromáždění další návrh zákona na rekultivaci. Ani tento návrh zákona nebyl schválen. Rok poté, v roce 1933, se iniciativy chopili sociální demokraté, kteří další návrh zákona a rekultivaci směřovali přímo do oblasti severozápadních Čech. Ani oni však neuspěli.

Navzdory předchozím neúspěchům byl koncem roku 1935 znovu uplatňován návrh rekultivačního zákona, formulovaný obdobně jako návrh z roku 1933. Jako novum zde však bylo uváděno, že rekultivační povinnost se vztahuje i na vlastní půdu. Po intervenci u tehdejšího ministerského předsedy dr. Hodži, který se tehdy k otázce rekultivací vyjádřil záporně, k projednání tohoto návrhu zákona vůbec nedošlo.

O rekultivaci během období druhé světové války informace chybí, a to přesto, že v Německé říši, jejíž součástí se po mnichovské dohodě stala celá oblast severočeské hnědouhelné pánve, existovala již tehdy zákonná povinnost rekultivace.

Autor: Ing. Stanislav Štýs, DrSc.