Rekultivace

Kontakt na specialisty

Tvorbou studií a koncepcí revitalizace posttěžební krajiny, komplexním mapováním výsypkových lokalit, tvorbou optimální metodiky rekultivace apod. se zabývá Odbor Technologické procesy a diagnostika Výzkumného ústavu pro hnědé uhlí a.s.

Geologická stavba

[ Geomorfologie ] [ Stratigrafický přehled ] [ Stručný geologický vývoj ]

Geomorfologie

Dnešní tvárnost krajiny Mostecka je výsledkem pestrého a složitého geologického vývoje. Trval zhruba jednu miliardu let. Výsledná dnešní stavba dala vzniknout třem geomorfologickým jednotkám. Na severu jsou to Krušné hory, uprostřed mostecká pánev a na jihu české středohoří. Ty vznikly mohutnou denudací (plošným odnosem), která začala na sklonku třetihor, ale v plné síle probíhala až ve čtvrtohorách. K tomu přistupují diferencované pohyby určitých zón, doprovázené zlomovou i bezlomovou tektonikou.

V prostoru Krušných hor byly obnaženy nejstarší horniny, původně vyvřeliny i usazeniny, které se dostaly ve starohorách až prvohorách do značných hloubek. Zde se působením vysokých tlaků a teploty přeměnily v tvrdé horniny, právě tak jako jsou mladší žulové masívy, které přeměněnými horninami pronikaly. Souborně jsou označovány jako "krušnohorské krystalinikum". To se v období prvohor dostávalo na povrch terénu a jeho svrchní partie podléhala odnosu. Během posledních dvou milionů let potom vystoupilo v daném prostoru do dnešní výškové úrovně. Vznikly tak Krušné hory v podobě, jak je známe dnes. Tedy hory, mající na českém území protáhlý průběh ve směru ZJZ - VSV.

Mostecká pánev se ztotožňuje se severočeskou hnědouhelnou pánví. Je vyplněna výhradně usazenými horninami, které jsou místy proráženy třetihorními vulkanity. Nepravidelně do ní zasahují mořské usazeniny ze svrchní křídy a přes ně nahodile produkty třetihorní starší sopečné fáze. Pánev je dominantně vyplněna miocenními písčito-jílovitými sladkovodními usazeninami s kvalitní, až přes 30 m mocnou hnědouhelnou slojí. Většinou se jedná o měkké nezpevněné horniny, proto je terén pánve nevýrazně výškově rozčleněn vodními toky a mnohé nerovnosti v povrchu ještě zmírňují čtvrtohorní závěje sprašových hlín, rozvlečené suti či sedimenty starších říčních teras.

Oblast svérázně kopcovité krajiny Českého středohoří má pestré petrografické složení a značně rozdílnou tvrdost třetihorních vulkanitů. Tělesa znělců. díky viskóznímu magmatu, vytvářejí po vypreparování ve čtvrtohorách zpravidla výrazné homolovité hory (Špičák, Zlatník, Želenický vrch). Naproti tomu čedičové lávy se rozlévaly po povrchu v podobě příkrovů, které dnes reprezentují plochá návrší (Keřovák a další vrchy směrem k Braňanům). Jejich vypreparované přírodní kanály budují kopce oblých tvarů (Milá).

Zdroj: Hurník, S., Zavátá minulost Mostecka, Sborník Okresního muzea v Mostě, řada přírodovědná 2001, str. 23.