Zajímavé kopce Českého středohoří – Oblík a Hradišťany

Zajímavé kopce Českého středohoří – Oblík a Hradišťany

České středohoří je jedinečné svými bohatými přírodními poměry. Nejen, že se zde vyskytuje mnoho cenných druhů a ekosystémů, každý kopec navíc nabízí i unikátní pohled do celé okolní krajiny.  

Chráněná krajinná oblast České středohoří byla vyhlášena 19.3.1976. Rozkládá se na území 7 okresů severních Čech (Litoměřice, Louny, Teplice, Most, Ústí nad Labem, Děčín, Česká Lípa) a svou rozlohou 1 063 km² je druhou největší CHKO v České republice. České středohoří bylo v minulosti formované třetihorní vulkanickou činností, tektonickými pohyby a erozí vodních toků. Nynější krajina je tvořena pestrou mozaikou lesů, zemědělské půdy a lidských sídel. Nejvyšším bodem je vrchol Milešovky (837 m n. m.), oproti tomu nejnižším bodem Středohoří je hladina Labe v Děčíně (122 m n. m.), což představuje výškový rozdíl 715 m. České středohoří se vyznačuje značnou pestrostí geologických poměrů a klimatických podmínek, což vedlo ke vzniku široké škály přírodních stanovišť. Díky nim patří České středohoří k druhově nejrozmanitějším oblastem České republiky.

Oblík

Oblík se nachází v západní části Českého středohoří asi 6 km od města Louny. Geomorfologicky je kopec Oblík zařazen do podcelku Milešovské středohoří a okrsku Chožovské středohoří, někdy také nazývaného Lounské středohoří nebo Lounské vrchy. Na severovýchodě na něj navazují dva nižší vrcholy Srdov (482 m) a Brník (471 m), oddělené sedlem. Na území všech třech vrchů je vyhlášena evropsky významná lokalita Oblík – Srdov – Brník, která se překrývá s CHKO České středohoří. Samostatný kopec Oblík je navíc chráněn ještě jako národní přírodní rezervace. Z botanického hlediska je nejzajímavější jižní svah, kde je na suché strmé stráni teplomilná vegetace s chráněnými druhy rostlin. Roste zde například hlaváček jarní (Adonis vernalis), koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), divizna brunátná (Verbascum phoeniceum) nebo bělozářka liliovitá (Anthericum liliago). Nejprozkoumanější skupinou fauny zde jsou střevlíci, kterých zde bylo napočteno přes sto druhů.

Na vrcholu kopce je umístěn již nefunkční světelný maják pro letecký provoz. Najdeme zde také tyčící se sloup, který je zasazen na místě údajného silného energetického bodu. Někteří lidé tvrdí, že lze z místa cítit velmi pozitivní energii. Na vrch se dá dostat po zelené turistické cestě z obce Mnichov.

Hradišťany

Hradišťany, nebo také Hradišťanská louka, je druhým nejvyšším bodem Českého středohoří (752 m n. m.). Ochrana tohoto území byla vyhlášena již roku 1952, a to především kvůli typické květeně podhorské louky. Ochrana je zřízena přírodní rezervací, která má chránit nejen květenu, ale i valy starého keltského hradiště. Toto hradiště dělá rezervaci jedním z nejtajemnějších míst v České republice.

Plochý vrchol hory o výměře skoro čtyři hektary je totiž celý ohraničen obrovskými kamennými valy starověkého hradiště knovízské kultury z 9. až 8. století před naším letopočtem. Později toto místo využívali Keltové a ještě později Slované. Jde o nejvýše položené starověké hradiště v České republice. Nikdo vlastně dodnes neví, proč zde byla tak mohutná hradba zbudována a co se tu odehrávalo, protože zde ještě nebyl proveden archeologický výzkum. Prozkoumání archeologického objektu těchto rozměrů je totiž mimo kapacitu současných vědeckých pracovišť, které musejí upřednostňovat výzkum lokalit ohrožených například stavitelskou činností. Půda na vrcholu je velice úrodná a ještě v 19. století byla zemědělsky využívána, zdejší tráva a řada podhorských bylin velice svědčily koním – je tedy možné, že hradiště mělo „obyčejný“ zemědělský základ – to však nevysvětluje existenci tak mohutného kamenného ohrazení, které je navíc tvořeno nejméně dvěma valy. Hradišťanská louka je tedy zdárným důkazem toho, jak člověk svou činností v dávných dobách přispěl k vytvoření zvláštního prostředí, které zvyšuje druhové bohatství celé krajiny. Člověk v krajině a disturbance, které svou činností vytváří, mohou mnohdy velmi přispět k rozvoji cenných druhů.

Dříve byly Hradišťany charakterizovány jako lokalita orchideová. Ještě na přelomu 19. a 20. století zde byl zaznamenán velký výskyt vstavačovitých. Tyto druhy ale postupem času vymizely. Důvodem může být omezení extenzivní pastvy, která přispívala růstu vstavačů. Na vrchol Hradišťan vede červeně značená turistická cesta. Automobil lze nechat na rozcestí u Ostrého asi kilometr od obce Dřevce.

Jak jste si mohli v článku přečíst, České středohoří skýtá velké množství zajímavých, mnohdy až tajemných vrchů. Pokud jenom počasí dovolí, neváhejte vrch Oblíku a tajemné Hradišťany navštívit.

Alena Hubáčková
Ekologické centrum Most pro Krušnohoří
Výzkumný ústav pro hnědé uhlí a.s., Most 

Foto: archiv autora

Zdroje:

http://www.ceskestredohori.cz/index.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/Obl%C3%ADk_(%C4%8Cesk%C3%A9_st%C5%99edoho%C5%99%C3%AD)
http://www.tajemstvistredohori.cz/?displaywp_project=ukazka-10
https://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/zchru/index.php?SHOW_ONE=1&ID=120
https://czwiki.cz/Lexikon/Obl%C3%ADk_(%C4%8Cesk%C3%A9_st%C5%99edoho%C5%99%C3%AD)#Geologie_a_geomorfologie