Vlk - plachý predátor

Vlk - plachý predátor

Vlk obecný je v oblasti dnešní České republiky původním druhem, který však byl vyhuben v 19. – 20. století. Nyní se k nám opět šíří z okolních zemí – Německa, Polska a Slovenska. Vlk patří spolu s medvědem hnědým a rysem ostrovidem mezi naše tři původní velké šelmy. Ze zmíněných tří druhů však bývá veřejností přijímán nejhůře. Článek shrnuje základní informace o biologii a ekologii druhu a dále informuje o možných rizicích spojených s jeho výskytem.

Základní informace a potrava
Vlk obecný je největší psovitá šelma, která dosahuje váhy až 80 kg, délky až 150 cm (bez ocasu) a v kohoutku měří až 80 cm. Zbarvení vlka je značně variabilní od černé po téměř bílou – v závislosti na geografické oblasti výskytu. U vlků žijících na evropském kontinentu však převažují odstíny šedé a hnědé barvy. Ze smyslů dominuje čich a sluch, vlk je schopen navětřit kořist do vzdálenosti 2,5 km. Vlci loví ve smečkách a technika jejich lovu spočívá ve štvaní kořisti, kterou jsou schopni pronásledovat i několik kilometrů. Kořist posléze srazí na zem a usmrtí prokousnutím hrdla. Při pronásledování kořisti se vlk pohybuje rychlostí okolo 8-9 km/h, dokáže však vyvinout rychlost až 60 km/h.

Mezi jeho přirozenou potravu patří nejčastěji velcí kopytníci: např. divoká prasata, jeleni a srnci. Méně často pak loví menší zvířata: zajícovité, hlodavce a ptáky. Vlk obecný je vrcholový predátor, a kromě člověka nemá přirozené nepřátele. Zastoupení kořisti záleží na potravní nabídce – v Karpatech převažuje jelen lesní, na vychodím Slovensku a v Itálii prase divoké, v Německu srnec obecný a např. v Bělorusku jsou nejčastější kořistí zajíci. Složení potravy se mění rovněž v průběhu sezóny. V letním období se zvyšuje zastoupení menších savců, naopak v zimním období výrazně převažují velcí kopytníci. Kromě aktivního lovu vlk nepohrdne ani zdechlinami, čímž snižuje šíření chorob své kořisti (tzv. funkce zdravotní policie). Vlk spotřebuje denně průměrně 3-5 kg masa, maximálně pak okolo 12 kg a dokáže hladovět i několik týdnů.

Rozšíření druhu
Původní rozšíření vlka obecného zahrnuje většinu Evropy, Asie a Severní Ameriky – od pásma tundry po polopouště. Areál rozšíření byl však díky pronásledování člověkem výrazně omezen a často rozdroben. Negativní vlivy člověka na rozšíření vlka v Evropě zahrnují: aktivní pronásledování, mortalitu na dopravních komunikacích, izolovanost populací, fragmentaci krajiny, ztrátu vhodných biotopů a změny hospodaření v krajině. V současné době však v Evropě dochází k úspěšné rekolonizaci původního areálu druhu a rovněž k opětovnému spojení některých dříve rozdělených subpopulací.

Obývané prostředí
Vlk obvykle vyhledává rozsáhlé lesní komplexy, jedná se však o druh schopný se adaptovat a přežívat v různých typech biotopů. Vyskytuje se v tundře, horských lesích, subtropických a tropických lesích, polopouštích ale také v hustě osídlené kulturní krajině. V současné době vlk osidluje i člověkem silně ovlivněné oblasti: např. vojenské újezdy a těžební oblasti v Německu, agroekosystémy v oblasti Španělska a volnou kulturní krajinu. Vlk tedy může úspěšně přežívat i v běžné hospodářské krajině a v blízkosti lidských sídel. Při rekolonizaci území vlci překonávají velké vzdálenosti, překračují dopravní sítě a pohybují se mimo lesní komplexy. Dle záznamů telemetricky sledovaných jedinců může vlk překonat i 1 500 km během několika měsíců.

Způsob života a rozmnožování
Jedná se o druh sdružující se do hierarchicky uspořádaných smeček. Vlci mají vysoce vyvinuté sociální chování, ke komunikaci využívají různé signály – hlasové, mimické a pohybové. Komunikace jim mimo jiné pomáhá s koordinací při lovu a obraně teritoria. Smečku tvoří rodičovský pár, tedy dominantní samec a samice, ostatní členové většinou bývají jejich potomci. Smečka si brání své teritorium a až obsazení teritoria je hlavním podnětem pro rozmnožení. Tímto způsobem dochází regulaci počtu smeček v oblasti. Pokud není dostupné teritorium, pak samice čeká s reprodukcí na jeho uvolnění. Vlk patří mezi monogamní druhy, rodičovský pár je zachován minimálně po dobu jednoho roku, často však déle. Samice rodí obvykle 4-6 mláďat – do brlohu, který často vzniká upravením liščí nory. Vlci pohlavně dospívají ve věku 2 let, některá mláďata pak opouštějí smečku, jiná ve smečce zůstávají. Typická velikost vlčí smečky je v Evropě 4-6 jedinců. V oblastech s větší populační hustotou vlka nebo v určitém typu krajiny (např. Sibiř a Aljaška) pak až 20 jedinců. Větší smečky souvisí s obranou teritoria proti ostatním smečkám a s celkovým charakterem krajiny. Pokud dojde ke smrti jednoho z rodičovského páru, smečka se může rozpadnout. Následně se vytvoří nové smečky, rozmnožuje se více samic a původní úbytek jedinců se vyrovná. Co se týká velikosti teritoria, to se mění dle velikosti smečky, množství potravy, ročního období apod. Ve střední Evropě je obvyklá velikost teritoria 200 až 300 km². Obecně se však pohybuje od několika desítek km2 po rozlohu až 1 300 km².

Funkce v ekosystémech
Vlk obecný je v přirozených podmínkách schopný regulovat populace býložravců, nejčastěji kopytníků. V oblastech s absencí velkých šelem jako predátorů, může docházet k nárustu početnosti kopytníků. Tento stav může vést ke zvýšení tlaku býložravců na vegetaci a ke snížení stability a diverzity celého ekosystému. Vlk může mít vlivem snižováním početnosti býložravců pozitivní vliv na přirozenou obnovu lesa. Kromě toho může změnit chování kořisti, kopytníci jsou v oblasti s výskytem vlka ostražitější a častěji se přemisťují. V oblasti národního parku Yellowstone byl zdokumentován případ, kdy měla reintrodukce vlka pozitivní vliv na více složek ekosystému. Díky predaci kopytníků došlo k zásadnímu zmlazení břehových porostů, což vedlo ke stabilizaci koryt, obnovení mokřadů a zvýšení diverzity např. vodních bezobratlých a ptáků. Kromě zmíněného vlk také zlepšuje zdravotní stav své kořisti tím, že loví především nemocné a slabé jedince.

Rozšíření v ČR
V oblasti dnešní České republiky se vlk soustavně vyskytoval do 19. – 20. století. Poslední vlci v oblasti Čech byli uloveni v roce 1874 a 1891 na Šumavě. Na Moravě byl poslední vlk zastřelen v roce 1914, a to v Beskydech. Po roce 1947 se však na našem území začala objevovat jednotlivá pozorování. V 90. letech je udáván občasný výskyt nejčastěji v oblasti Jeseníků, Beskyd a Šumavy.

V letech 1990–2004 bylo na území Šumavy zaznamenáno již 66 pozorování – většinou se však jednalo o výskyt jednotlivých zvířat. Od roku 90. let bylo rovněž v oblasti Moravskoslezských Beskyd pravidelně pozorováno několik jedinců. Aktuálně se vlci do naší přírody navracejí – a to přirozenou migrací z okolních zemí. Ze sousedních zemí se vlk dlouhodobě vyskytuje v Polsku (1 300–1 400 jedinců) a na Slovensku (300–600 jedinců). Vlk se rovněž úspěšně šíří v Německu, kde se aktuálně vyskytuje asi 1 300 jedinců. Genetickými analýzami lze rozlišit několik evropských populací vlka obecného. Do oblasti Beskyd a Bílých Karpat migruje tzv. karpatská populace. Další populace, tzv. středoevropská nížinná populace, obývá především Polsko a německou Lužici, tj. dnešní spolkové země Sasko a Braniborsko. Vlci z této populace migrují zvláště do severních a severozápadních Čech a osídlili např. CHKO Kokořínsko – Máchův kraj a okolí CHKO Broumovska. V první zmíněné oblasti se vlci prokazatelně rozmnožují od roku 2014, ve druhé od roku 2016. Kromě zmíněných oblastí se vlci v ČR pravidelně vyskytují v pohraničních částech Krušných hor, Šluknovském výběžku, dále v oblasti Šumavy, Lužických hor a Českého Švýcarska, Českého lesa a na Třeboňsku. Jedinci pocházející z karpatské populace se vyskytují v Beskydech (rozmnožování potvrzeno v roce 2019) a v Bílých Karpatech. Vlk obecný se v zatím poslední vyhodnocované sezóně 2018/2019 vyskytoval ve 13 smečkách, 3 párech a 2 exemplářích teritoriálních jedinců. Jednotlivá pozorování nejspíše migrujících jedinců byla zaznamenána i v dalších částech republiky.

Člověk a vlk
V nejdávnější minulosti, tj. lovecko-sběračských komunitách byl vlk často uctíván. V období před vznikem zemědělství rovněž začal kooperovat s člověkem a došlo k počátku evoluce psa. Zásadní zlom pravděpodobně nastal po nástupu neolitické revoluce. Vztah člověka k vlku začal být problematický po nástupu zemědělství a začátku chovu domácích zvířat. Zvláště v pasteveckých komunitách dostával vlk status nečistého zvířete také v symbolické a náboženské rovině. V mnoha zemích byl vlk odedávna pro člověka konkurentem při lovu zvěře a nebezpečím pro domácí zvířata, zvláště pro ovce a hovězí dobytek. Proto byl po staletí pronásledován a loven a na mnoha místech Evropy i světa vyhuben.

Aktuálně je však u nás chráněn na státní i evropské úrovni. V České republice platí dle čl. 12 Směrnice Rady Evropy 92/43/EHS (tzv. Směrnice o stanovištích) přísná ochrana vlka obecného. Na státní úrovni je vlk chráněn zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Vlk je vyhláškou zařazen do kategorie kriticky ohrožených druhů. Rovněž v Červeném seznamu z roku 2017 je uveden jako kriticky ohrožený. Vlk obecný však patří ve střední Evropě mezi nejproblémovější volně žijící živočichy a také v České republice je z velkých šelem přijímán veřejnosti nejméně. Zatím však u nás chybí celorepublikový průzkum veřejného mínění ohledně akceptace jeho výskytu. Průzkum veřejného mínění z oblasti Beskyd však naznačuje pokles krajně negativních postojů respondentů vůči velkým šelmám, mezi které vlk patří. Dle studie by tento stav mohl souviset s osvětovými aktivitami, které jsou v oblasti realizovány. V České republice lze ovšem očekávat zcela zásadní rozdíly mezi názory veřejnosti z větších sídel a názory obyvatel z oblastí osídlených vlkem. Příčinami konfliktů a názorových sporů tak můžou být zmíněné odlišnosti městských a venkovských oblastí. Postoj veřejnosti je však pro ochranu vlka zcela zásadní. V případě, kdy převládá názor, že šelma do přírody nepatří, stává se jeho ochrana zcela neúčinná.

Škody na domácích zvířatech
Dle studie z let 2014–2018 se v České republice a příhraničí vlk živí především kopytníky (nejčastěji jelen, srnec a prase divoké) a dále zajícem polním nebo hlodavci. Zastoupení jednotlivých druhů kopytníků často závisí na potravní nabídce dané oblasti a liší se v rámci našeho území. Domácí zvířata představovala méně než 0,2% podíl ve zkonzumované biomase. Přesto jsou škody na hospodářských zvířatech jednou z hlavních příčin pronásledování vlka dnes i v minulosti. Stáda ovcí (méně často hovězího dobytka), která nejsou chráněná a vyskytují se dlouhou dobu na jednom místě, jsou pro vlčí smečku lákavým zdrojem potravy. Proto je v oblasti výskytu vlka vhodné použít kombinaci opatření: ideálně zabezpečení ve formě elektrických ohradníků a pasteveckých psů. Škody pravděpodobně nelze zcela vyloučit, vhodná opatření je však minimalizují. Např. na Slovensku bylo v letech 2003-2017 reálně proplaceno 664 611,08 EUR za škody způsobené vlkem. Nejvyšší hodnota pro rok 2017 dosáhla 99 750,05 EUR. V České republice bylo v letech 2002–2019 vyplaceno přes 9 milionů korun. Přičemž se jednalo poslední tři roky o 788 089, 1 554 337 a 5 612 468 korun. Celkově však škody způsobené vlkem nepřesahují 10% hranici z celkového objemu vyplacených náhrad škod vyplacených dle zákona č. 115/2000 Sb. (Zákon o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy).

Nebezpečí pro člověka?
Z hlediska vztahu k člověku je vlk plachý a lidem se přirozeně vyhýbá. Napadení vlkem je proto extrémně vzácné, a to v kontextu ostatních šelem. Od roku 1950 do roku 2000 bylo v Evropě zaznamenáno celkem 59 napadení člověka, při kterých bylo usmrceno 9 lidí. V 5 případech usmrcení se jednalo o vlky nakažené vzteklinou. Pozn.: Vzteklina u našich volně žijících savců (mimo netopýrů) nebyla zaznamenána od roku 2002 a ČR má statut nákazy prostého státu. V ostatních čtyřech případech zabití člověka vlkem byli vlci krmeni, provokováni nebo se jednalo o křížence vlka se psem. Od roku 1974 nebyl v Evropě prokázán žádný smrtelný útok zdravého volně žijícího vlka na člověka. Určitým rizikem však zůstávají vlci uniklí ze zajetí nebo jedinci navyklí na člověka, kteří můžou ztratit přirozenou plachost. Za určitých podmínek se vlk opakovaně pohybuje v blízkosti obydlí nebo dokonce ztrácí plachost a člověku se přestává vyhýbat. V těchto případech je nutné dobře vyhodnotit riziko a případně provést další opatření – v nejzazším případě odstranění jedince. Dalším možným rizikem jsou kříženci vlka a psa, přítomnost takového zvířete ve volné přírodě je nežádoucí a řeší se jeho odstraněním. Riziko napadení člověka vlkem je proto odborníky hodnoceno jako velmi nízké. V případě setkání s vlkem dochází v drtivé většině případů k odběhnutí šelmy. Více o tom, co dělat při už tak velmi nepravděpodobném setkání s vlkem viz odkaz: https://www.navratvlku.cz/download/397/setkani-s-vlkem.pdf.

Závěr
Vlk obecný rozhodně patří mezi nejdiskutovanější zástupce naší fauny, který se rovněž často objevuje v titulcích zpráv. Vlk zůstává problematický z pohledu chovatelů ovcí a skotu. Pro přírodě blízké, a zvláště lesní ekosystémy s vysokými stavy kopytníků, zůstává přítomnost vlka přínosem. Rovněž pro běžného návštěvníka lesa je riziko napadení vlkem zcela minimální až zanedbatelné.

Bc. Radim Čechák
Ekologické centrum Most pro Krušnohoří
Výzkumný ústav pro hnědé uhlí a.s., Most

Foto:pixabay.com, pku.cz

Zdroje:
http://doi.wiley.com/10.1111/brv.12298
http://www.navratvlku.cz/download/439/program_pece_o_vlka.pdf
http://www.velkeselmy.cz/vlk-vzhled-2
https://cs.wikipedia.org/wiki/Lu%C5%BEice
https://myslivost.com/Casopis-Myslivost/Myslivost/2018/Zari-2018/Soucasny-navrat-vlku
https://www.biolib.cz/cz/taxon/id1857/
https://www.navratvlku.cz/o-vlkovi-historicke-a-soucasne-rozsireni/
https://www.navratvlku.cz/o-vlkovi-chovani/
https://www.navratvlku.cz/o-vlkovi-naroky-na-prostredi/
https://www.navratvlku.cz/o-vlkovi-vlk-a-clovek/
https://www.rnd.de/wissen/schon-105-rudel-immer-mehr-wolfe-in-deutschland-AP37VMXBHZXWKRAGL5SEDPH5HY.html
https://www.selmy.cz/vlk/lov-a-potrava-vlka-obecneho/
https://www.selmy.cz/vyznam/
https://www.svscr.cz/zdravi-zvirat/vzteklina/
https://www.selmy.cz/vyznam/priklad-z-yellowstonu/