Příběh jednoho trička

Příběh jednoho trička

Tričko je dnes běžné zboží, které můžeme nakoupit snad v každém obchodu s textilem. Lákavé výlohy i přeplněné prodejní stánky nabízejí nepřeberné množství různobarevných triček s potisky, značkové i obyčejné. Při pohledu na nízkou cenu trička se možná někdo pozastaví a v duchu si položí otázku: „Jak je možné, že je to tričko tak levné?“ Všichni přece vědí, že pěstování bavlny není zadarmo, a navíc se k nám dováží často z dalekých zemí. Tušíme, že bavlněné tričko za 120,- Kč není jeho přiměřená cena, zvláště když procestovalo půl světa. Podívejme se blíže na takový příběh jednoho trička, abychom zjistili, co za tou nízkou cenou vězí. 

Začneme u pěstování bavlny. Bavlna vyžaduje velké množství vody na zavlažování a často se pěstuje v oblastech, kde je vody nedostatek. Bohužel také vyžaduje intenzivní používání umělých hnojiv a pesticidů, mnohem vyšší než u běžných plodin. Od sklizně po finální textilii se na bavlnu použije 27 různých chemikálií. Ty poškozují nejen půdu, ale také farmáře, kteří bavlnu pěstují.

Od pěstitelů se ohromné množství bavlny převáží do textilních továren v zemích globálního Jihu. Tam šijí oblečení statisíce lidí v továrnách, jejichž majitelé nejsou schopni zaručit základní bezpečnost ani vyplácení důstojných mezd. Porušování pracovních podmínek, jako třeba nevyplácení mzdy, extrémně dlouhá pracovní doba, zneužívání, zákaz sdružování se v odborech, šikana, tělesné tresty, to jsou typické problémy skoro všech textilních továren v jihovýchodní Asii a Latinské Americe.

Porušování lidských práv v textilních továrnách je na denním pořádku a majitelé velkých oděvních řetězců, kteří oblečení zde ušité se značným ziskem prodávají, tomu většinou jen tiše přihlížejí. Šičky, pracují za minimální mzdu v bídných poměrech, často nedostanou ani 1 % z ceny oděvů, které vytvoří. Snad nejhorší je situace v Bangladéši, jistě si vzpomínáte na loňskou katastrofu, kdy v troskách zřícené textilní továrny zahynulo přes 1100 šiček. Konsorcium pro práva dělníků zjistilo, že průměrná hodinová mzda v Bangladéši činí po přepočtu necelých 5 korun. Dělnice podle zjištění nevládního sdružení AMFR, které prověřovalo podmínky pro pracovníky v textilních továrnách, musí pracovat sedm dnů v týdnu, přesčasy jsou i pět hodin denně. Nejsou plněny základní podmínky bezpečnosti práce.

Trička ušitá v Bangladéši nakupují firmy za 1,35 euro a převáží je v ohromném množství do Evropy. V našich obchodech se pak můžeme tato trička koupit nejčastěji za 4,95 eura, tedy 120,- Kč. Přes dvě eura pohltí doprava, skladování, nájemné a plat prodavačů.

Bojkot nakupování triček však není řešením problému. Pro mnoho lidí ze třetího světa představuje mzda v oděvním průmyslu jedinou šanci alespoň na nějakou na obživu. Jde spíše o to vyvinout dostatečný tlak na velké oděvní firmy, aby přijaly odpovědnost za podmínky ve svých dodavatelských řetězcích a snažily se zasazovat o zlepšení podmínek. Klíčovou roli hrají velké oděvní firmy, které když budou požadovat po svých dodavatelích dodržování standardů, tak je reálná šance, že se situace bude měnit k lepšímu.

Co pro zlepšení situace může udělat každý z nás? Ptát se obchodníků odkud zboží pochází, za jakých podmínek vzniká, požadovat informace o vzniku a původu zboží i o tom, zda dělníci dostaly spravedlivou mzdu.

Chcete raději tričko, které by bylo eticky i ekologicky v pořádku? Díky několika prvním vlaštovkám je i toto možné. Některé firmy odebírají bavlnu vypěstovanou za podmínek kontrolovaného ekologického zemědělství. Takto vypěstovaná organická bavlna se potom zpracovává lokálně – nepřeváží se zbytečně na velké vzdálenosti. Továrny využívají energii vyrobenou z větrných elektráren a proces barvení zase spoléhá na solární energii. Hotový textil se do Evropy nedováží letecky, nýbrž po moři, což znamená další snížení emisí skleníkových plynů. Během celého výrobního procesu se přísně dodržují etické pracovní podmínky. Nadace Fair Wear kontroluje, zda se se všemi zaměstnanci a dodavateli zachází humánně a civilizovaně, a prostřednictvím dlouhodobé spolupráce se zasazuje o to, aby se tyto základní standardy neustále zvyšovaly a rozvíjely.

Vidíte, že i při nákupu trička či jiných oděvů je třeba naší obezřetnosti a všímavosti. Svým nakupováním ovlivňujeme spoustu věcí, o kterých mnohdy ani nemáme potuchy. Měli bychom se tedy více zajímat, odkud zboží pochází, jaká byla jeho cesta do našeho obchodu, jakou má ekologickou stopu, ale také o morální aspekty výroby tohoto zboží.

Ekologické centrum Most a Kralupy n/Vlt.
VUHU a.s., Most 

Foto:pixabay.com