Motýli - barevní strážci ekosystémů

Motýli - barevní strážci ekosystémů

Motýli jsou víc než jen okouzlující obyvatelé zahrad a luk. Hrají zásadní roli v přírodních ekosystémech – opylují rostliny, slouží jako bioindikátory změn životního prostředí a jsou důležitou součástí potravního řetězce. Jejich pestrost a křehkost zároveň odrážejí rovnováhu, nebo naopak nestabilitu přírody kolem nás.

Motýli (řád Lepidoptera) jsou jednou z nejpočetnějších skupin hmyzu, s více než
180 000 popsanými druhy. V České republice se vyskytuje kolem 160 druhů denních motýlů, avšak nočních druhů je daleko více – přes 2 500. Přestože jsou známí svou nápadnou barevností, jejich význam dalece přesahuje estetickou hodnotu.

Motýli mají čtyři životní fáze: vajíčko, housenka, kukla a dospělec. Každé stádium má svou ekologickou funkci a citlivost na prostředí. Právě kvůli této komplexnosti jsou motýli ideálními bioindikátory – jejich populace velmi rychle reagují na změny klimatu, znečištění i ztrátu biotopů.

Opylovači, kteří nejsou na očích

Zatímco včely bývají nejčastěji skloňovány v souvislosti s opylováním, motýli také sehrávají důležitou roli, zejména u rostlin, které kvetou večer nebo mají hluboké květy. Například dlouhozobka svízelová, často zaměňovaná za kolibříka, dokáže opylovat květy, ke kterým se jiný hmyz nedostane.

Bez opylovačů, mezi které patří i motýli, by se rozpadla celá řada potravních řetězců, což by mělo dopad jak na divokou přírodu, tak na zemědělskou produkci.

Význam motýlů pro ekosystémy

Nejsou jen estetickým zpestřením přírody – jejich ekologická role je podstatně hlubší. Především se podílejí na těchto klíčových funkcích:

1. Opylování rostlin

Mnoho denních i nočních motýlů se živí nektarem a přenáší při tom pyl z květu na květ. Ačkoliv nejsou tak účinní opylovači jako včely, některé rostliny jsou na ně přímo závislé – například druhy s hlubokými květními trubicemi nebo ty, které kvetou v podvečer a v noci (např. pupalka, jasmín, tabák). Dlouhozobky a některé lišaji mají dlouhý sosák, kterým se dostanou tam, kam jiný hmyz nedosáhne.

Tato činnost podporuje rozmanitost flóry, zajišťuje tvorbu plodů a tím i potravu pro další živočichy – od ptáků po člověka.

2. Součást potravního řetězce

Motýli a jejich housenky jsou zdrojem potravy pro velké množství živočichů – ptáci, netopýři, pavouci, žáby, ježci, ale i další hmyz. Bez nich by mnohé druhy ztratily důležitý článek svého jídelníčku. Například sýkory během hnízdní sezóny krmí mláďata stovkami housenek denně.

3. Bioindikátory zdravého prostředí

Díky své citlivosti na změny klimatu, znečištění a strukturu krajiny jsou motýli vynikajícími indikátory stavu ekosystémů. Pokles jejich počtu nebo změny v druhovém složení signalizují, že v krajině dochází k narušení rovnováhy – například v důsledku sucha, urbanizace nebo znečištění ovzduší.

Rizika a hrozby, které motýlům hrozí

Přestože se jedná o velmi přizpůsobivou skupinu živočichů, motýli čelí celé řadě hrozeb, které zásadně ovlivňují jejich početnost i rozmanitost:

1. Ztráta přirozeného prostředí (habitatová destrukce)

Největším problémem je úbytek přirozených stanovišť – zejména květnatých luk, pastvin, remízků a mezí. Tyto biotopy bývají přeměňovány na pole, zalesňovány nevhodnými dřevinami nebo zarůstají bez pastvy a seče. Mnoho druhů motýlů je přitom silně vázáno na specifické prostředí nebo dokonce na konkrétní rostliny, které jejich housenky potřebují ke svému vývoji.

2. Chemizace zemědělství

Pesticidy a herbicidy (zejména glyfosát) ničí nejen potravu pro motýly a jejich housenky, ale přímo hubí i samotný hmyz. Navíc narušují celou potravní síť v krajině, která se pak stává „zelenou pouští“ – zelená sice na pohled, ale bez života.

3. Klimatické změny

Změna teplot, nepravidelné srážky a extrémní výkyvy počasí narušují životní cyklus motýlů. Druhy z chladnějších oblastí se přesouvají do vyšších poloh nebo zcela mizí. Klimatické posuny také ovlivňují synchronizaci mezi motýly a rostlinami – například housenky se mohou vylíhnout v době, kdy už jejich živné rostliny nejsou dostupné.

4. Fragmentace krajiny a urbanizace

Silnice, sídliště a průmyslové zóny rozdělují krajinu na malé izolované „ostrovy“, které motýli často nedokážou překonat. Výsledkem je genetická izolace, snížená odolnost a vyšší riziko vyhynutí lokálních populací.

5. Invazní druhy a světelné znečištění

Zavlečené druhy rostlin nebo hmyzu mohou vytlačovat původní flóru a faunu. U nočních motýlů má navíc negativní vliv světelné znečištění – umělé osvětlení narušuje jejich orientaci, přirozené chování i rozmnožování.

Co pro ně můžeme udělat?

Ochrana motýlů začíná ochranou jejich prostředí. Obnova květnatých luk, omezení chemizace v zemědělství a výsadba původních rostlin do zahrad jsou kroky, které může podniknout i jednotlivec. V posledních letech se také rozvíjí trend „motýlích zahrad“, které slouží jako útočiště i jako edukační nástroje pro veřejnost.

Motýli nejsou jen krásným symbolem léta. Jsou nezbytnou součástí zdravých ekosystémů a důležitými ukazateli stavu životního prostředí. Jejich ochrana není jen otázkou estetiky, ale i nutností pro udržení biologické rovnováhy planety.

Ing. Hana Matějková
Ekologické centrum Most pro Krušnohoří
VUHU a.s., Most 

Zdroje:

https://csop.cz
https://www.nature.cz
Koukolová, L. (2021). Motýli Česka. Academia
Settele, J. et al. (2009). Atlas of Butterflies and Diurnal Moths in the Czech Republic