Jak naše tělo reaguje na horko?

Jak naše tělo reaguje na horko? 

Člověk je evolučně přizpůsoben klimatu, ve kterém se jeho předci pohybovali desetitisíce let. Naše tělo funguje nejlépe při teplotách kolem 18-24 °C, přičemž optimální vnitřní teplota se pohybuje kolem 37 °C. Jenže současná realita vypadá jinak – zatímco naši pradědové zažili extrémní vedra možná jednou za dekádu, my se s nimi setkáváme každé léto. A podle klimatologů bude situace jen horší.

Tropické noci, kdy teplota ani po setmění neklesne pod 20°C, se z výjimky stávají pravidlem. Ve městech se teploty šplhají ke 40 °C a více, přičemž asfalt a beton vytvářejí pece, ze kterých není úniku. Naše tělo, které si za miliony let evoluce vyvinulo sofistikované chladicí mechanismy, se náhle ocitá v situaci, na kterou není připraveno.

Jak tělo chladí samo sebe?

Lidské tělo disponuje několika mechanismy, jak se bránit přehřátí. Nejznámější je pocení – proces, při kterém se pot vylučuje na povrch kůže a jeho vypařování odvádí teplo. Máme na těle přibližně 2-4 miliony potních žláz, které dokážou za hodinu vyprodukovat až 3 litry potu. To je impozantní výkon, ale má své hranice.

Druhým klíčovým mechanismem je vazodilatace – rozšíření cév blízko povrchu kůže. Tím se zvyšuje průtok krve kůží a tělo může lépe vyzařovat teplo do okolí. Proto při vedru zčervenáme – není to jen kosmetická záležitost, ale životně důležitý proces.

Problém nastává, když se teplota vzduchu přiblíží nebo překročí teplotu našeho těla. Tehdy se efektivita vypařování dramaticky snižuje. A když je navíc vysoká vlhkost vzduchu, pot se nevypařuje vůbec a pouze stéká po těle, aniž by plnil svou chladicí funkci. Tělo se dostává do začarovaného kruhu – více se potí, více ztrácí vodu a soli, což vede k dalšímu oslabení chladicích mechanismů.

Teplotní stres a jeho dopady na mozek

Teplotní stres není jen nepříjemný – je nebezpečný. Když se tělo přehřívá, krev se přesměrovává k pokožce, aby se zvýšilo chlazení. To ale znamená, že se snižuje prokrvení vnitřních orgánů, včetně mozku. Následky jsou rychle patrné: zhoršuje se koncentrace, zpomaluje se reakční doba, narůstá únava a podrážděnost. Studie ukazují, že už při teplotě nad 27 °C se výrazně snižuje kognitivní výkon. Studenti dělají více chyb v testech, řidiči hůře reagují na nebezpečné situace, pracovníci mají více úrazů. V kancelářích bez klimatizace klesá produktivita až o 15 %. Když tělo už nedokáže udržet vnitřní teplotu, nastupuje teplotní vyčerpání. Příznaky zahrnují silné pocení, slabost, nevolnost, bolesti hlavy a zmatenost. Pokud se situace nezlepší, může dojít k úpalu – stavu, kdy se tělo přestane potit, teplota rychle stoupá nad 40°C a hrozí poškození orgánů nebo smrt.

Rizikové skupiny - kdo je nejvíce ohrožen?

Ne všichni lidé reagují na vedro stejně. Nejvíce ohrožené jsou tři skupiny:

• Děti mají menší objem krve ve vztahu k povrchu těla, méně vyvinuté potní žlázy a často si neuvědomují, že by měly pít. Jejich tělo se také rychleji zahřívá a pomaleji chladí.
• Senioři trpí věkem podmíněným zhoršením termoregulace. Mají méně aktivních potních žláz, horší prokrvení kůže a často užívají léky, které ovlivňují schopnost těla regulovat teplotu. Navíc často hůře vnímají žízeň.
• Lidé s chronickými nemocemi, zejména kardiovaskulárními problémy, diabetem nebo obezitou, mají oslabené kompenzační mechanismy. Jejich tělo už v normálním stavu pracuje na hranici svých možností, takže jakákoliv dodatečná zátěž může vést ke kolapsu.

Městské tepelné ostrovy

Ve městech je problém s vedrem výrazně horší kvůli efektu zvaném tepelný ostrov. Beton, asfalt a kov absorbují sluneční záření během dne a postupně ho vyzařují i v noci. Teplota ve městě tak může být o 5-8 °C vyšší než v okolní krajině. Nedostatek zeleně problém zhoršuje. Stromy a travnaté plochy fungují jako přírodní klimatizace – stín snižuje teplotu až o 10 °C a transpirací rostlin se dále ochlazuje vzduch. V betonové džungli tento efekt chybí. Další problém představuje špatná cirkulace vzduchu mezi vysokými budovami a velké plochy bez stínu. Pěší se ocitají v situacích, kdy musí překonat stovky metrů rozpáleného asfaltu bez jakékoliv úkrytu před sluncem.

Změna klimatu a extrémní vedra - co nás čeká?

Statistiky jsou alarmující. Počet tropických dnů (s teplotou nad 30 °C) se v České republice za posledních 50 let zdvojnásobil. Tropické noci byly dříve vzácností, dnes jich máme každé léto několik. Klimatické modely předpovídají, že do roku 2050 se počet vln veder ztrojnásobí. Teploty nad 35 °C, které byly dříve extrémní výjimkou, se stanou běžnými. Ve městech můžeme očekávat teploty přesahující 40 °C. Nejhorší zpráva: tepelný stres bude hlavní příčinou úmrtí souvisejících s klimatickou změnou. Odborníci odhadují, že do konce století může v Evropě kvůli vedru umírat ročně až 100 000 lidí více než dnes.

Jak se bránit vedru?

Osobní ochrana začíná u pitného režimu. V horku je třeba pít ještě před tím, než pocítíme žízeň – nejlépe vodu nebo neslazené nápoje. Vyhýbat se alkoholu a kofeinu, které podporují dehydrataci. Oblečení by mělo být světlé, volné a z prodyšných materiálů. Hlavu chránit klobouk nebo čepicí. V nejhorších hodinách (11-16 hodin) zůstat ve stínu nebo v klimatizovaných prostorách.

Společenská opatření vyžadují systémovou změnu. Města musí investovat do zeleně – stromy podél ulic, parky, zelené střechy a fasády. Architektura musí počítat se stíněním a ventilací. Klíčové jsou ochlazovací centra – klimatizované veřejné budovy, kde mohou lidé najít úlevu. Může to být knihovna, nákupní centrum nebo speciálně vybavená zařízení.

Plánování měst musí počítat s klimatickou změnou. To znamená širší chodníky se stromy, fontány a vodní prvky, světlé povrchy místo tmavého asfaltu a větrací koridory pro lepší cirkulaci vzduchu. Vedro přestává být jen nepříjemnou epizodou léta a stává se vážnou hrozbou veřejného zdraví. Čím dříve si to uvědomíme a začneme jednat, tím lépe zvládneme klimatickou výzvu, která před námi stojí.

Martina Černá
Ekologické centrum Most pro Krušnohoří
VUHU a.s., Most 

Foto: pixabay.com