Neplýtvejme vodou

Neplýtvejme vodou

Dnes se hodně hovoří zejména o šetření energií a s tím souvisejícím úsporným osvětlením, důkladným zateplením či využíváním obnovitelných zdrojů. Při provozu domácnosti se však dá ušetřit i jinde. I když rozumné nakládání s odpadními vodami je méně „přetřásaným“ tématem, i zde se nabízejí významné možnosti úspory – druhotné využití odpadních vod může podstatně snížit spotřebu pitné vody, což samozřejmě kromě ekologického přínosu znamená i úsporu peněz.

Jak se nakládá s odpadními vodami?

Při manipulaci s odpadními vodami se u nás běžně využívají tři systémy:

•   centralizovaný,
•   částečně decentralizovaný,
•   decentralizovaný.

Centralizovaný systém je u nás tradiční způsob odkanalizování, který je upřednostňován zejména ve větších městech s hustou zástavbou. Odpadní vody z domácností (z toalet, sprch, praní, přípravy jídel apod.) se v kapalné formě odvádějí kanalizací společně s dešťovými vodami do centrální čistírny odpadních vod (ČOV).

Při částečně decentralizovaném systému se odpadní vody z domácností (kromě dešťových vod a vod z toalet) sbírají a čistí běžným způsobem – pomocí dělené stokové sítě se vypouštějí do centrální ČOV. Moč a fekálie se sbírají pomocí separačních zařízení a v jednotlivých domácnostech se skladují odděleně ve speciálních nádržích. Fekálie se využívají při kompostování, moč se v noci vypouští do centrální ČOV, kde se dále zpracovává. Dešťové vody se vsakují do podloží a podzemních vod.

Decentralizovaný systém hospodaří s odpadními vodami a zneškodňuje je přímo v jednotlivých domech, což otevírá nové možnosti, jak pro neodkanalizované, tak i pro odkanalizované oblasti. Tuhé i kapalné složky z odpadní vody se udržují blízko místa jejich vzniku. Tím se zkrátí a uzavře vodní cyklus v domácnostech, což mimo jiné přináší značné úspory financí a pitné vody. V takto vytvořeném malém uzavřeném cyklu vody a organického materiálu se také mohou snadno využít živiny, např. v místním zemědělství. Dešťové vody se vsakují do podzemních vod horninového podloží.

Decentralizované systémy sběru a čištění odpadních vod lze rozdělit do tří základních skupin:

• umělý způsob (např. systém sběru odpadních vod, domovní čistírny odpadních vod),
• přirozený způsob (např. zemní filtry, vegetační kořenové čistírny odpadních vod),
• kombinovaný způsob.

Produkce odpadních vod

Jeden člověk vyprodukuje za rok kolem 500 litrů moči (tzv. žlutá voda) a 50 litrů fekálií (tzv. hnědá voda), a asi 25 000 až 100 000 litrů tzv. šedých vod. V případě, že se žluté a hnědé vody oddělují společně, hovoříme o černých vodách. Pokud se nakládá a hospodaří s jednotlivými druhy odpadních vod odděleně, lze je jednoduše opětovně využívat (recyklovat) – např. přeměnit na přírodní hnojivo.

Žlutá a hnědá voda

Člověk vyprodukuje průměrně 1 až 1,5 litru moči za den. Moč zdravé osoby je sterilní, na rozdíl od fekálií neobsahuje bakterie, plísně ani viry. Je bohatá na živiny – dusík, fosfor a draslík. Všechny tyto tři základní živiny se nacházejí i ve fekáliích, rozdíl je však v jejich poměru.

Velké množství dusíku a fosforu má negativní vliv na povrchové vody a zapříčiňuje nadměrný růst škodlivých vodních mikroorganismů – sinic. Živiny obsažené v moči přitom mohou být velmi přínosné pro zemědělství – např. fosfor je mimořádně důležitý při hnojení a nelze jej nahradit žádnou jinou látkou. Běžně se získává z fosfátových hornin, které patří k neobnovitelným zdrojům. Tyto horniny však navíc obsahují i těžké kovy, které se dostávají i do fosfátových hnojiv a následně znečišťují půdu.

Možnosti pro separaci

Příkladem využití odpadní vody jako zdroje surovin je oddělené shromažďování moči a jeho následné zpracování s cílem využít z něj některé látky, např. zmíněný fosfor a dusík.

Separace moči je při opětovném využití odpadních vod jen jedním z kroků, přináší však hned několik výhod - např. úsporu pitné vody, odlehčení pro čistírnu odpadních vod i sběrnou nádrž.

Zařízení využívaná pro separaci:

No-mix toalety slouží k separaci žluté, případně hnědé vody. Moč se skladuje a zpracovává odděleně od fekálií. Žluté vody (moč) se shromažďují bez zředění (případně s velmi malým ředěním dle typu no-mix toalety) a lze je přímo použít na hnojení. Skladba živin je vhodná pro všechny typy půdy.

Suchý pisoár je zařízení, které pracuje bez použití vody na splachování.

Výhody separace:

• na splachování se nepoužívá pitná voda,
• při použití těchto systémů se zamezí vstupu živin do splaškových vod - separují se a následně využívají v koncentrovaném stavu.

Šedá voda

Do kategorie šedých vod patří všechny odpadní vody z domácností kromě odpadní vody z toalet. Nejvýznamnější znečištění šedých vod je způsobeno saponáty a pracími prášky, které obsahují vysoké koncentrace solí, v mnoha případech i fosfor a jsou alkalické.

Recyklovanou šedou vodu (zejména z koupelen) je možné po úpravě využívat jako vodu provozní (tzv. bílou vodu), pro splachování záchodů, pisoárů a zalévání zahrad.

Šedé vody se dle zdroje dělí do několika skupin – podle fyzikálních a chemických charakteristik jsou to čtyři kategorie:

• koupelna,
• prádelna,
• kuchyň,
• a smíšený odpad.

Odpadní vody z kuchyňských dřezů se někdy vyřazují ze zdrojů šedé vody, protože obsahují mikrobiální znečištění, oleje a tuky, které mohou mít negativní vliv na životní prostředí.

Dešťová voda

Průměrná spotřeba pitné vody na jednoho obyvatele je cca 130 litrů vody denně (dle údajů ČSÚ). Ale na přibližně 50 % z této spotřeby není nutné mít kvalitní pitnou vodu, proto může být dešťová voda použita jako náhrada.

Kromě toho, že ceny pitné vody a stočného neustále stoupají, má dešťová voda mnoho výhod. Tím, že je měkká, působí blahodárně na rostliny a nezpůsobuje tvorbu vodního kamene. Nezanáší tak zahradní rozprašovače, toalety nebo pračky a při praní či mytí aut si lze vystačit s menším množstvím prášku a čisticích prostředků.

Možnosti využití dešťové vody

Využívání dešťových vod přispívá k ochraně zdrojů pitné vody, pomáhá také snížit náklady na zásobování vodou a chránit před záplavami, protože se část dešťových vod při vydatných srážkách zachytí.

Dešťovou vodu můžeme využít několika základními způsoby.

1. zavlažování rostlin

Dešťová voda není bohatá na minerální soli, proto nedochází k zasolování půdy. Také neobsahuje chlor, který rostlinám neprospívá. Některé rostliny se pitnou vodou nemají zalévat vůbec, např. kanadské borůvky, rododendrony, azalky.

2. praní

Srážkovou vodu lze využít i na praní, vzhledem k měkkosti dešťové vody, dochází k lepšímu rozpouštění pracích prostředků, čímž se snižuje jejich spotřeba a také se netvoří vodní kámen.

Využití dešťové vody pro praní vychází vstříc např. firma Miele, která nabízí pračky se dvěma oddělenými přípojkami na vodu. Pračka si sama řídí prací procesy, a to tak, že při předpírce, hlavním praní a prvním máchání využívá dešťovou vodu, teprve až při posledním máchání pak vodu pitnou. Kvalita praní v dešťové vodě je přitom stejně vysoká jako praní ve vodě pitné, což potvrzují i dlouhodobé studie Státního hygienického ústavu v Brémách.

3. splachování toalet

Podle druhu splachování se pohybuje spotřeba vody okolo 3 až 10 l na jedno spláchnutí. Upravovaná pitná voda je zbytečně drahá na to, aby jen tak odtekla potrubím, proto lze použít přečištěnou dešťovou vodu, která nezpůsobuje takové silné usazování vodního kamene. Čisticí prostředky se chovají podobně jako prací prášky, proto lze uspořit i při údržbě WC.

4. údržba

Dešťovku využijeme i na mytí aut, úklid či čištění tam, kde není zapotřebí hygienicky nezávadná pitná voda.

Voda je pro život na Zemi nezbytná. Nedá se ničím nahradit. I přesto je plýtvání vodou či její znečišťování běžnou realitou. Poptávka po vodě roste ve všech oblastech. Je nezbytná v zemědělství, kde následkem klimatických změn a následného sucha roste její spotřeba na zavlažování zemědělských plodin, ale také v průmyslu, který je po zemědělství jejím druhým největším spotřebitelem.

Míra odpovědnosti za životní prostředí je otázkou každého z nás. Do budoucna je tedy nutné hledat alternativní zdroje vody a vyvíjet nové systémy na využívání šedých vod, neboť splachovat drahou a kvalitní pitnou vodou je v současné době luxus, který si nemůžeme dovolit. Každý z nás by se měl zamyslet a přijmout osobní odpovědnost za udržitelné hospodaření s vodou.

Martina Černá
Ekologické centrum Most pro Krušnohoří
Výzkumný ústav pro hnědé uhlí a.s., Most 

Foto: pixabay.com

Zdroje:

Sborníky seminářů a materiály společnosti ASIO, spol. s r.o.

www.tzb-info.cz
www.nazeleno.cz
http://mujdum.dumabyt.cz/