Patří smrk do české krajiny?

Patří smrk do české krajiny?

V České republice tvoří lesy něco málo přes 34 % území, z toho více jak polovina jsou lesy jehličnaté, z nichž nejvíce je zastoupen smrk. Právě o něm se v poslední době hojně debatuje, jestli do naší krajiny patří či nikoliv. Smrk byl totiž v minulosti hojně vysazován na úkor jiných stromů.

Česká republika patří k zemím s vysokou lesnatostí. Lesní pozemky pokrývají v současné přes 34 % z celkového území státu. Z hlediska lesního zákona 289/1995 Sb., jsou lesy rozděleny dle převažujících funkcí na tři kategorie:

• Lesy hospodářské – primární funkcí je produkce dřevní hmoty (cca 74 % lesů);
• Lesy zvláštního určení – nacházející se na území národního parku, národní přírodní rezervace, v pásmu hygienické ochrany vodního zdroje I. stupně nebo v ochranném pásmu zdroje přírodních minerálních vod; do uvedené kategorie však mohou být řazeny i jiné lesy, u nichž lze doložit oprávněný veřejný zájem na plnění mimoprodukčních funkcí (např. lesy sloužící lesnickému výzkumu a lesnické výuce). Tato kategorie lesů zaujímá v ČR cca 24 %;
• Lesy ochranné – lesy na mimořádně nepříznivých stanovištích (kde les je na hranici svých existenčních možností), lesy kolem horní hranice lesa, které stabilizují půdu (chrání ji před erozí, sesuvy či lavinami) a lesy, které mají ochranný vliv na níže položené hospodářsky využívané plochy (např. hospodářské lesy), ty zaujímají cca 2 %.

Smrk

Smrky jsou vždyzelené stromy obvykle dosahující mohutného vzrůstu (nejvíce smrk sitka až 80 m) s korunou většinou kuželovitého nebo válcovitě-kuželovitého tvaru.

Z hlediska ekologie a historie smrku se nedá říci, že by smrk nepatřil do české krajiny. Smrk patří pouze do chladných horských oblastí s dostatkem srážek, v nižších polohách trpí stresem a snadněji podléhá škůdcům nebo třeba výkyvům počasí. V Česku a ve střední Evropě je původní jediný druh, a to smrk ztepilý. U nás se smrk vyskytoval už za doby ledové a dodnes se na našem území vyskytuje v podobě klimaxových a azonálních smrčin (uzpůsobené danému prostředí). Azonální smrčiny se vyskytují například na Šumavě, kde jsou přivykly prostředí, například rašelinné smrčiny jsou zakrnělé a rostou přímo v rašeliništích. Smrčiny se přirozeně vyskytují v nadmořské výšce od 900 m. n. m. Jsou známa jako klimaxové čili původní přirozené smrčiny, které jsou stálé a neměnné už po staletí, tisíciletí....

Měkké smrkové dřevo je nejpoužívanějším jehličnatým dřevem v průmyslu, má široké použití jako stavební materiál, pro výrobu nábytku a v minulosti bylo používáno v konstrukcích letadel. Dřevní hmota je též surovinou pro výrobu celulózy, zejména pro potřeby papírenského průmyslu. Smrk proto bývá masivně pěstován, často v monokulturních porostech devastujících původní lesní společenstva.

Dříve bylo dřevo klíčovou surovinou, a proto naše lesy začaly rychle mizet. V 18. století se začali ve velkém vysazovat smrky (ale i borovice), které rostou relativně rychle. Takovéto dřevo bylo často vytěženo už po 40 letech. Smrk v tomto ohledu splnil svou roli, české země se podařilo zalesnit.

Smrky v nižších nadmořských výškách mají, a i budou mít problém kvůli globálním změnám klimatu, jelikož mají mělký kořenový systém. Rostou rychle do výšky, takže si nevytvoří rozsáhlý kořenový systém, ani velkou korunu, která je "motorem" stromu. Takové lesní porosty jsou pak v důsledku extrémního počasí oslabené a náchylné k napadení kůrovcem, lehce podléhají i požárům a silným větrům. Stejnověké porosty jednoho druhu stromu jsou obecně méně stabilní.

Smrkové porosty pokrývají přes 50 % zalesněné půdy, byť přirozený podíl činí pouhých 11 %. Lesníkům se daří smrčiny zmenšovat. Ovšem rychlostí zhruba procento za pětiletku. S globálními změnami klimatu to možná půjde rychleji, neboť právě pro smrk se mnohá další místa české kotliny stanou vysloveně nevlídnou oblastí.

Jak by měl vypadat les v ČR?

Pestrá druhová skladba lesů je přínosem pro zadržování vody v krajině, čistotu vzduchu, zlepšení mikroklimatu, protierozní opatření a rekreační funkce. Správný les vypadá tak, že jsou stromy dále od sebe, mají dlouhé koruny, pod nimi roste patro složené z více druhů dřevin. Stromy mají různou výšku a jsou nepravidelně rozložené. Žije v nich optimální množství jelenů, srnek a daňků, nikoliv přemnožené stavy zvěře, aby les byl schopen sám odrůstat bez výraznější ochrany.

Kořeny některých druhů stromů srůstají navzájem, jsou protkány kilometry houbových vláken a energie a voda proudí mezi nimi oběma směry. Například buk s hlubokými kořeny dokáže vytáhnout vodu pro smrk, který má mělké kořeny.

Les má velice důležitou roli v lokálním i globálním ekosystému. Lesy jsou přirozeným a hlavním producent kyslíku, který vzniká při fotosyntéze, tuto funkci plní zejména deštné pralesy. Negativně se na stavu lesů podepsaly/podepisují vysoké emise znečišťujících látek z průmyslu a energetiky, doprava v některých případech i vysoké stavy spárkaté zvěře a hmyz. Proto je nutné, aby lesní porosty byly stabilní a mohly lépe reagovat na měnící se klima. Tuto stabilitu by měly zajistit lesy smíšené nikoliv smrkové monokultury.

Ing. Hana Matějková
Ekologické centrum Most pro Krušnohoří
Výzkumný ústav pro hnědé uhlí a.s., Most 

Foto: www.pixabay.com

Zdroje:
https://www.enviweb.cz/93890
https://www.ekoporadny.cz/faq/krajina-faqs/patri-smrk-do-ceske-krajiny.htm
https://drevovoni.cz/ktere-ceske-dreviny-jsou-puvodni/
https://radiozurnal.rozhlas.cz/smrk-do-ceskych-lesu-patri-nekde-je-temer-nenahraditelny-rika-odbornik-na-obnovu-8092600
https://www.ceskestavby.cz/clanky/smrk-neni-jen-okrasou-ceskych-zahrad-v-minulosti-zachranoval-i-lidske-zivoty-29983.html
http://www.uhul.cz/rychle-informace/85-lesnatost-cr-je-33-8
https://sedmagenerace.cz/jak-se-do-lesa-vola/