Potřebujeme ticho přírody?

Potřebujeme ticho přírody?

Ticho, někteří z nás jej milují a pro jiné je jen pouhé pomyšlení na ticho něčím nepředstavitelným. Dopřát si v dnešní době absolutní ticho, je kolikrát až skoro nemožné. Ve městech nás ruší projíždějící auta, tramvaje. Doma i v práci jsme na mobilech, počítačích, televizních obrazovkách a pokud chceme mít klid, nasadíme si sluchátka s hudbou. Hluk je zkrátka všudypřítomný a velmi intenzivně se podepisuje na naší schopnosti se soustředit. Položme si ale otázku, dokážeme a chceme ještě vůbec žít v tichu?

V dnešní době se rádi obklopujeme hlukem. Každý den jsme vystaveni hlasitým zvukům, aniž bychom si toho mnohdy povšimli. Mnoho z nás odpočívá zajímavým způsobem. Naše tělo dáme do klidu a mysl začne pracovat. Většina z nás si sedne nebo lehne, zapne televizi, mobil, počítač, nasadí si sluchátka a odpočívá, jenže hlava a mysl zůstává stále bdělá. Mysl však potřebuje také odpočívat. Neustálé zvuky nás vyčerpávají a zanášejí nám nervovou soustavu Nelze stále přijímat informace, tak jako nelze stále jíst. Nejen žaludek potřebuje klid na trávení. I mysl potřebuje ticho, abychom mohli být sami se sebou, abychom se mohli s odstupem vracet k tomu, co jsme prožili nebo slyšeli. Potřebujeme klid a ticho, abychom se mohli ponořit do sebe. A umíme to ještě? A jak vlastně odpočíváme?

Klid není odpočívat u mobilu, počítače nebo obrazovky. Klid je být sám v sobě, být v tichu. Čím více informací máme, tím více potřebujeme ticho. Dnešní člověk potkává sám sebe, jen když ho něco bolí nebo když má hlad. Naučit se prodlévat v našem uspěchaném a informacemi nabitém okolním světě je těžké. Máme stálou potřebu být zavalení informacemi, řešíme minulost, plánujeme budoucnost. Přítomnost je pro většinu z nás neznámá veličina. Žijeme iluzí budoucnosti a problémy minulosti. Aniž bychom si toho byli vědomi, strávíme většinu života ponořeni v příbězích. V příbězích o tom, jací jsme my, jací jsou druzí, jaký je svět a kde je v tom všem naše místo. Žijeme v transu vytvořeným filmem, který nám před očima promítá vlastní mysl. Tato podívaná je tak fascinujícím způsobem nádherná a zároveň bolestivá, že nemůžeme odtrhnout oči. Co když jsme zapomněli, že se vůbec dívat nemusíme? A jak z toho transu ven?

Stačí si užít ticho, nic nedělat, jen být. Užít si ticho a klid znamená mít kontakt sám se sebou, zastavit myšlenky a udělat si inventuru ve svých pocitech a načerpat síly. Pokud vám to moc nejde, nezoufejte – dá se to naučit. Ticho je velmi mocné, ale pro mnoho lidí divné až zastrašující. V tichu přicházejí pravdy, v tichu přicházejí odpovědi. Je to čas strávený sám se sebou, a pokud se nemáme rádi, žijeme s nezpracovanými tématy, bojíme se podívat pravdě do očí, pak nám chybí ten nejdůležitější vztah, a to vztah k sobě. K tomuto vztahu vede jen jediná cesta – ticho. Pokud vás ticho doma děsí, začněte venku, v přírodě.

Pobyt v přírodě je blahodárný. Pokud potřebujeme vyprázdnit mysl, příroda nám dokáže pomoci. Příroda je učitelka klidu a ticha. Většina z nás zná velebné ticho lesů. Ticho, kdy jen naše smysly vnímají zurčení potoka, zpěv ptáků, jemný vánek, kapky deště. To vše jsou harmonizující zvuky, které nikdy umělým způsobem nevytvoříme. Kopírují přirozené cykly přírody a dávají nám možnost vrátit se k nám samým, k podstatě bytí a ke krajině kolem nás. Nebojte se, že vás přepadnou nepříjemné myšlenky. Když se bedlivě zaposloucháte, příroda vám umožní být v tichu, být v sobě. Na myšlenky po půlhodině zapomenete a budete žít teď a tady. Budete vdechovat přírodu a její zdravou sílu. A nemusíte chodit ani nikam daleko. I městská příroda nám pomůže zvýšit pocit psychické pohody, což dokazují i výzkumy. V městském parku se lze dostat do ticha, stačí se zaměřit na drobné detaily. Na slunce, které prosvítá mezi listy. Na vítr, který rozechvívá listy a šumí. Na vůni, která se line z rostlin. Na teplo či chlad, které pocítíme při dotyku s kůrou stromu. Pokud zapojíme naše smysly, ticho přírody k nám vklouzne. Dokonce i doma, za oknem si můžeme vychutnávat ticho přírody. Stačí si všimnout – poskakujícího ptáčka na plotě, větví stromů tančících ve větru, mraků plujících po obloze. Tyto malé momenty nám pomáhají čerpat energii z přírodního světa, pomáhají nám vkročit do ticha.

Pocit propojení s okolní přírodou nás velmi posílí. Prohloubí náš pocit vděčnosti, že jsme také součástí přírody. Možná to zní ezotericky, ale povšimněte si, přesvědčení, že jsme přirozenou součástí živoucí Země, leží v jádru myšlení domorodých kultur po celém světě. Náš svět je bohužel založený na nezdravém tlaku na výkon, soutěživosti, nemocech, nespokojenosti a depresi. Společnost, která nás nutí pracovat víc a víc nám potlačuje naše zaměření na nás samotné. Tato společnost potřebuje změnu. Pokud se každý z nás občas zastaví a půjde směrem k sobě, do svého ticha, máme možnost to změnit. Budeme společně tvořit stabilnější, spokojenější a zdravější společnost. Že jde o utopii? A co když ne? Pojďme zkusit jít do ticha, k sobě. Příroda nám v tom ráda pomůže. Bude se nám lépe žít.

Mějme na mysli citát Matthewa Kellyho: „Z jedné hodiny ticha se můžeš naučit víc než z knih za celý rok.“

Iveta Mrkáčková
Ekologické centrum Most pro Krušnohoří
Výzkumný ústav pro hnědé uhlí a.s., Most 

Foto: pixabay.com

Zdroje:

V Tichu se můžeme uzdravit - je branou k zázrakům - Komplexní přístup ke zdraví (celostnimedicina.cz)
Vstup do ticha | Psychologie.cz
Ticho přírody | EZO.TV
Environmentální žal je posel frustrace i naděje | Sedmá generace (sedmagenerace.cz)
Když je ticho jako v hrobě. Znáte i tahle další přirovnání naprostého klidu? - Přirovnej.cz (prirovnej.cz)
Jakou moc dnes mají slova a jakou ticho? - Žena.cz - magazín pro ženy (aktualne.cz)