Salesiova výšina a naučná stezka

Salesiova výšina a naučná stezka

Do města Oseka míří mnoho lidí navštívit věhlasný cisterciácký klášter a kostel svatého Petra a Pavla. Nejen tyto památky však zdobí Osek, jeho okolí a krajina kolem města je plná přírodních unikátů, propojených zajímavou historií. V 80. letech minulého století tu pracovníci ochrany přírody a členové horské služby vybudovali 7 km dlouhou naučnou stezku „Přírodou a dějinami Oseka“, která je mimořádná právě tím, že spojuje poznávání přírodních a krajinářských hodnot území s poznáváním kulturních a historických zajímavostí. Na trase se nachází i Salesiova výšina – geologicky, paleontologicky a historicky významná lokalita.

Naučná stezka Přírodou a dějinami Oseka začíná u památníku obětem katastrofy na dole Nelson III, kde v roce 1934 došlo díky úspornému režimu a nedodržení bezpečnosti práce k explozi uhelného prachu a v hlubině zůstalo 144 havířů. Trasa dále pokračuje kolem torza starého dubu, Oseckého rybníka a nejstarší manufaktury v Čechách. Manufakturu založil v roce 1697 opat oseckého kláštera Benedikt Littwerich a sloužila k výrobě punčoch.

Lesní mravenci

Mohutná i menší hnízda mravenců, rozesetá po okolních dubinách, byla do těchto míst převezena ze zrušené rezervace Vršíček u Bíliny, která musela ustoupit skrývce hnědouhelné sloje na přelomu 70. a 80 let. Díky teplickým ochranářům se podařilo zachránit více než padesát hnízdících kup mravenců druhu Formica polyctena a založit z nich nové mateční kolonie. V naší přírodě se vyskytuje na sto druhů mravenců, lidskou populací vnímaných víceméně jako obtížné škůdce. Lesní mravenci rodu Formica jsou však výjimkou. Účinně hubí některé z obávaných druhů škodlivého lesního hmyzu, například obaleče dubového, píďalku tmavoskvrnáče, bource borového a bekyni mnišku. Mraveniště v lesích jsou důležitá nejen z hlediska ochrany lesa, ale současně slouží jako potravní základna pro některé, dnes již vzácné druhy ptáků: tetřeva, tetřívka nebo jeřábka.

Salesiova výšina

Název výšiny připomíná Salesia Krügnera, který byl v letech 1834-1843 opatem oseckého kláštera a velkým milovníkem krušnohorské přírody. Okolní krajina byla v první polovině 19. století cílem oblíbených výletů. Dokud nebyly okolní bučiny příliš vzrostlé, byl z největšího skalního bloku na Salesiově výšině (422 m) nádherný výhled do celého okolí.

Na skále byla vybudována vyhlídka, která byla ve druhé polovině 19. století doplněna o romantický dřevěný pavilon (gloriet). Dnes už bohužel tyto stavby na vrcholu chybí. Lesní porost v okolí skalního města tvoří především buky, které díky růstu na kamenných blocích mají často bizardní tvary, což dokazuje schopnost stromů se přizpůsobit extrémním stanovištním podmínkám.

V jižní části naučné stezky se nachází zajímavé skalní útvary, tvořící skalní město. Přirozené výchozy pískovce na Salesiově výšině tvoří dva hlavní celky. Prvním je tzv. Letohrádek, členité, 12 m vysoké vrcholové skalisko s úklonem vrstev zhruba 30° k severozápadu, porušené zejména puklinami směru severozápad-jihovýchod a severovýchod-jihozápad. Druhým celkem je skalní město, tvořené dvěma nepravidelnými řadami skalních věžiček, bloků a ostrohů, oddělených mělkou roklí. Z dvojice linií skal je výraznější severovýchodní hřbet. V okolí jsou četné akumulace skalních bloků s drobnými jeskyňkami.

Skály na Salesiově výšině jsou tvořené pískovci miocenního stáří, které se usadily v mělkém jezeru v blízkosti říční delty na severozápadním okraji uhlonosné mostecké pánve. Nejedná se však o pánevní usazeniny, ale o produkty říční sedimentace menších toků nebo průtočných jezer v mělkých nezahloubených údolích. K sedimentaci v pánvi došlo po obnovení poklesů celého prostoru mezi okrajovými zlomy v miocénu. V Podkrušnohoří sedimentovaly v podložních souvrstvích především splachy eluvií různých hornin z břehů jezera. Terciérní řeka přinášela do pánve velké množství sedimentárního materiálu a ukládala jej v celé jižní polovině pánve, kde takto potlačovala tvorbu uhelných slojí. Ramena řeky zasahovala až do severní poloviny pánve. Ukládání velmi jemných částic předcházel náhlý hluboký pokles prostoru pánve, což ukončilo hlavní uhlotvornou sedimentaci a způsobilo změnu hydrogeologických poměrů.

Na celém návrší vystupují pískovce a křemence na povrch v přirozených odkryvech. Na těchto křemencích lze pozorovat sedimentární textury původní horniny. Nejvyšší polohy Letohrádku jsou na povrchu silně modelovány větrnou (eolickou) činností, o čemž svědčí dobře patrné několik centimetrů dlouhé jamky (fazety), protažené ve směru SZ-JV. Fazety vznikly ohlazením skalního povrchu pískovými zrny unášenými větrem. Jejich vznik spadá do pleistocénu, kdy byla atmosférická cirkulace výrazně silnější.

Zkameněliny

Paleontologické nálezy jsou na Salesiově výšině velice četné a dobře pozorovatelné. Jedná se především o sladkovodní mlže čeledi Unionidae s obvykle protáhle oválným tvarem. V terciérních sladkých vodách byl nejčastěji rozšířen velevrub (Unio). Procesem sedimentace vznikly pozitivní i negativní otisky těchto mlžů. Pozorovatelné jsou také silicifikované dutiny po kořenech stromů. Rostliny kořenily v úzkých liniích, které odpovídají kořenění dnešních borovic, v pískem vyplněných puklinách ve skalních městech.

Salesiova výšina je chráněnou přírodní památkou. Lezení po skalních blocích, sběr zkamenělin a chůze mimo vyznačené stezky jsou zde zakázány.

Vrása

Když budeme pokračovat ze Salesiovy výšiny po stezce, projdeme bučinami, narazíme na odkrytou vrásu, která je důkazem prvohorních procesů probíhajících v Krušných horách. Je to další unikátní geologická lokalita v okolí Oseka. Útvar je utvořen svislou stěnou, vysokou cca 8 metrů a širokou přibližně 25 metrů. Na vráse je dobře vidět struktura ležaté vrásy v krystalických břidlicích. Vlivem vysokých teplot, tlaku a chemických roztoků se ruly, svory a železné břidlice přeměnily krystalizací z původních usazených hornin na pararuly a ortoruly. Vysoký tlak působil z boku na horniny, ty se staly plastickými a jejich vrstvy se zdeformovaly – zvrásnily. Tímto způsobem byla provrásněna celá stavba Krušných hor a podobné, ale menší, útvary je v okolí možné najít na více místech. Vrása je také chráněnou přírodní památkou.

Naučnou stezku můžeme absolvovat jako malý okruh nebo velký okruh.

Pokud se rozhodneme jít po velkém okruhu, je možné cestou spatřit například zimoviště netopýrů, zřízené již v roce 1979. Nejčastěji zde zimuje netopýr velký, netopýr vodní, netopýr ušatý a netopýr dlouhouchý. Dále po cestě, v údolí Oseckého potoka, se nachází přírodní rezervace (PR) Vlčí důl. Jsou to skalnaté strmé svahy pokryté až několik staletí starými buky. Dutiny ve starých stromech jsou oblíbeným útočištěm plšíka lískového, drobného hlodavce podobného veverce. Potok má charakter horské bystřiny s prudkým spádem a četnými drobnými kaskádami, střídanými tůňkami. Konečnou zastávku velkého okruhu naučné stezky tvoří zřícenina hradu Osek – Rýzmburk (Riesenburg – obří hrad).

Vydáte-li se na prohlídku kláštera v Oseku nebo se půjdete v létě koupat na místní koupaliště, zkuste si projít tuto naučnou stezku, určitě stojí za to vidět zajímavá místa jako Salesiovu výšinu se zkamenělinami, krušnohorský zlom nebo odkrytou vrásu. Navíc v létě je mezi starými bukovými porosty velmi příjemně.

Ekologické centrum Most a Kralupy n/Vlt.
VUHU a.s., Most 

Foto: Josef.milfait, CC BY-SA 3.0 <https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0>, via Wikimedia Commons